NÁBOŽENSKÝ JAZYK V DIALOGU KULTUR
Abstrakt:
Filosofie náboženství je zaměřena na studium problémů, které jsou
produktem reflexe povahy náboženské víry a smyslu náboženské praxe člověka.
Tato oblast filosofického poznání
zdůvodňuje odpověď na otázku původu náboženství, hledá argumenty
zdůvodňující či popírající existenci boha, realizuje srovnávací studium
náboženství a jeho etické dimenze,
usiluje o uchopení smyslu náboženského jazyka, vztahy mezi vírou, rozumem, vědou, uměním a jinými fenomény,
které se vztahují k náboženství.
Filosofická reflexe náboženství má
řadu důvodů. Výsledkem jeho všestranného posouzení by mělo být adekvátnější
hodnocení rozmanitosti světových náboženství a toho kulturního prostředí, v
němž existují. Náboženské a filosofické odlišnosti ovlivňují potřebu znovu
zhodnotit určitost duchovního života na
základě kritického pohledu na vnitřní a
vnější bohatství praktického i racionálního bytí člověka.
Jednou z klíčových otázek moderního
myšlení je existence a přežívání náboženství jako důležité stránky lidské
existence. Někteří se domnívají, že proces sekularizace velmi rychle zasahuje
svět víry, jak v mnohých západních, ale také v bývalých socialistických zemích,
kde se také prosazují modernistické tendence a které se zapojují do
mezinárodního obchodu, což celkově snižuje úlohu náboženských institucí do
zanedbatelných rozměrů. Avšak dnes je zřejmé, že rozvinutá a konstituovaná náboženství
mohou být potlačena a odstraněna ze života společnosti jen ve zvláštních
podmínkách. Rozšiřování náboženské víry může pokračovat i za absence otevřeného
náboženského života. Význam jakékoli filosofické teorie náboženství nezáleží
jenom na logickém vývoji argumentů, ale také na platnosti důkazů, které ji
podporují. Výsledky dosažené historickou, sociální a kulturní antropologií
poskytují filosofii náboženství nové možnosti a jistoty při výzkumu
náboženství.